Tým Kraken Racing v čele s týmovou jedničkou a také jediným
členem Tomášem Kratinou se zúčastnil (více než poloviny)
letošního 10. ročníku CH50.
Po příjezdu na místo jsem obdržel čestné parkovací místo,
přímo za plotem v nějakém bordelu haluzí a listí. Pořadatel
říkal, že felina je dobrý stroj takže to zvládne, ale spíš si
myslel, že už je to stejně jedno vzhledem k celkovému technickému
stavu. Dostal jsem startovní číslo 233 a ponožky.
|
Parking v bordelu |
Start byl v 11 hodin, ale vzhledem k tomu, že jsem se postavil
poměrně dozadu, čehož jsem později litoval, se start trochu
protáhl. První defekt sem zahlédl už 500 metrů po startu a v
průběhu závodu sem jich viděl ještě několik a na některých
sem se i podílel. První kilometry byly hodně předjížděcí,
vzadu bylo pomalé tempo a ztrácel sem zbytečně čas. Po několika
kilometrech do kopce po asfaltu a následné projetí šotolinové
svatební sem měl konečně pocit, že tempo začíná být závodní.
Pak ale přišel úzký lesní sjezdík, kde to mělo být rychlejší,
ale s mojím stylem bych chytil defekt už tam nebýt někoho přede
mnou kdo mě krotil. Pak se jelo po trati Barumky kde už začalo
cosi padat. Zatím jen kapky, ale u odbočení na červenou padali už
i závodníci. První opravdu náročný úsek bylo stoupání jako
kráva s jemnými kamínky asi aby nám to lepší prokluzovalo. Zato
nahoře se s kamením přitvrdilo a byly tam šutry jak pěst. U
občerstvení na Bunči sem nezastavoval, vzal sem jakési dobré
červené pití a valil dál z kopce po asfaltu. Na tomto úseku nás
čekaly dvě objížďky lesem. U té první sem málem přetrhl
řetěz a v té druhé jsem udělal jezdeckou chybu a prorazil duši
u zadního kola. Chtěl sem provést rychlou výměnu a pokračovat.
Za chvíli sem to měl prázdné znovu a nezbývalo než odstoupit a
šlapat několik kilometrů do cíle. A že se v tretrách blbě
chodí tak příště buď 2 duše, nebo náhradní botky.
První sem nevěděl kde se přesně stala chyba, a byl sem
nasraný, že jsem plášť nezkontroloval, i když sem byl
přesvědčená, že to byl průraz. Také se při výměně v terénu
mohl dostat bordel pod plášť. Duše byla už jednou zalepená
tak jestli neselhalo to, nebo ventilek. Ale po kontrole doma sem
tohle všechno vyloučil, nic sem nenašel, jen jednu velkou díru.
Prostě asi jezdím jak hovado. Možu byt rád, že sem neměl defekt i na felině vzhledem ke kvalitě parkovacího fleku.
Ještě že v cíli byla tombola, kde jsem vyhrál salámy, takže
sem tam nejel až tak zbytečně...
|
Kontrast prohry a výhry |
|
Měření času probíhalo pomocí čipů, vesmírní lidé měli pravdu |
Žádné komentáře:
Okomentovat